Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace Souhlasím
Telefonické objednávky  777 293 002 (PO-PÁ 8:00-16:00)
0 položek - 0 Kč 0

Blog HappyPet

 

Když tenkrát napadl sníh

Když tenkrát napadl sníh, připadal jsem si jako ve snu.

Sněhové vločky dopadající na mou uhlově černou srst mě nenechaly dlouho spát. “Co to cítím? Proč je má srst tak mokrá? Vždyť jsem si ji včera čistil! ” přemýšlel jsem se zavřenýma očima. A pak mi to došlo. Otevřel jsem oči, vyskočil z pelechu a uviděl bílou pokrývku na celé mé zahradě. Měl jsem takovou radost, že jsem začal běhat dokola páníčkové boudy rychlostí, kterou bych i kočky dohonil. Můj páníček vždy kolemjdoucí uklidňuje: “To zběsilé běhání psů je normální. Dává nám tím najevo, že je šťastný a spokojený.” A říkal pravdu. Měl jsem takovou radost, že zima opět přišla a už jsem se nemohl dočkat, až uvidím ty malé čivavy a pudlíky v jejich trapných oblečcích. “Haf! Haf! Sousedé, zima je tady! Připravte si granulecorn, ať psí přehlídka může začít!” štěkal jsem na nejbližší psy.

“Akime, cítíš to, co já? Někdo se blíží a smrdí to jako chrt od Nováků. Ten bude mít i boty na ťapkách!” odvětil mi po chvíli Gaston, bílý ovčák odvedle. Ani to nestihl doříct a už se k nám blížil chrt v neonově modré pláštěnce. Až jsem se za břicho popadal. “Haf! Co to máš na sobě? Ten tvůj páníček si z tebe dělá pěknou legraci! To je tak směšné. Ale škoda, mohl sis vzít i tvé botičky! Ty by ti k tomu tak slušely…,” vysmíval jsem se mu. “Haf! Náhodou, aspoň mi je teplo a nepromoknu. Mé oblečky nejsou vůbec směšné! Sám jsem ve zverimexu s mou paničkou byl a vybrala, jak nejlépe mohla! Ty mi jen závidíš.” odpověděl chrt. “Rexiku, pojď, nemám čas tady s tebou trávit celé dny. A co pořád štěkáš na toho černého psa? Podívej, jak se na tebe usmívá…,” mluvila k chrtu jeho panička, zatímco ho táhla pryč. Smál jsem se celou dobu. Byl jsem vděčný, že mám tak hustou a teplou srst, že žádné svetříky nepotřebuju. Jsem přece pes! Pořádní psi oblečky nenosí. To jsem ale ještě nevěděl, co přijde večer.

Když můj páníček přijel odpoledne z práce, usmíval se tak škodolibě. Tušil jsem, že je něco jinak. Znenadání vytáhl z kufru svého auta velkou modrou pláštěnku. Ano, přesně tu, kterou měl oblečenou chrt od Nováků. Zděsil jsem se a neonově modrá pláštěnka, jakoby se mi vysmívala. “Vidíš, vidíš, Akime. Jak se u nás říká, na každou svini se vaří voda.”

 

Očima Akima
17.1.2023

Když tenkrát napadl sníh

...připadal jsem si jako ve snu.

Sněhové vločky dopadající na mou uhlově černou srst mě nenechaly dlouho spát. “Co to cítím? Proč je má srst tak mokrá? Vždyť jsem si ji včera čistil! ” přemýšlel jsem se zavřenýma očima. A pak mi to došlo. Otevřel jsem oči, vyskočil z pelechu a uviděl bílou pokrývku na celé mé zahradě. Měl jsem takovou radost, že jsem začal běhat dokola páníčkové boudy rychlostí, kterou bych i kočky dohonil. Můj páníček vždy kolemjdoucí uklidňuje: “To zběsilé běhání psů je normální. Dává nám tím najevo, že je šťastný a spokojený.” A říkal pravdu. Měl jsem takovou radost, že zima opět přišla a už jsem se nemohl dočkat, až uvidím ty malé čivavy a pudlíky v jejich trapných oblečcích. “Haf! Haf! Sousedé, zima je tady! Připravte si granulecorn, ať psí přehlídka může začít!” štěkal jsem na nejbližší psy.

přečíst celý článek
Provozováno naProvozováno na systému NetShops