Birma patří mezi středně velká plemena koček s delší, jemnou srstí. Stavbou těla netíhne k žádnému extrému - není ani příliš mohutná, ale přehnaně štíhlá. Tvar těla je kompaktní, s dobře vyvinutým svalstvem. Zvláště krásným plemenným znakem jsou oválné modré oči. Odstín se může odvíjet od zbarvení srsti, nejvíce ceněná je barva safírová.
Povaha
Birma dobře snáší i ryze bytový chov. Je kontaktní a společenská, zvukové projevy jsou uměřené, nejčastěji tlumeně mňouká a přede.
Tato kočka není stavěná na osamělý život, špatně snáší delší pobyt v prázdném bytě. Pokud tráví celá rodina většinu dne mimo domov, birma velmi ocení aspoň zvířecího společníka. Mnoho birem se dobře snáší nejen s ostatními kočkami, ale i se psy nebo králíky. V případě ne zcela malého psa je ale na místě opatrnost.
...připadal jsem si jako ve snu.
Sněhové vločky dopadající na mou uhlově černou srst mě nenechaly dlouho spát. “Co to cítím? Proč je má srst tak mokrá? Vždyť jsem si ji včera čistil! ” přemýšlel jsem se zavřenýma očima. A pak mi to došlo. Otevřel jsem oči, vyskočil z pelechu a uviděl bílou pokrývku na celé mé zahradě. Měl jsem takovou radost, že jsem začal běhat dokola páníčkové boudy rychlostí, kterou bych i kočky dohonil. Můj páníček vždy kolemjdoucí uklidňuje: “To zběsilé běhání psů je normální. Dává nám tím najevo, že je šťastný a spokojený.” A říkal pravdu. Měl jsem takovou radost, že zima opět přišla a už jsem se nemohl dočkat, až uvidím ty malé čivavy a pudlíky v jejich trapných oblečcích. “Haf! Haf! Sousedé, zima je tady! Připravte si granulecorn, ať psí přehlídka může začít!” štěkal jsem na nejbližší psy.