Sibiřská kočka je střední (samice) až velká (samci) kočka obdélníkového tělesného rámce, se silným krkem a mohutnou tělesnou stavbou. O její adaptaci na drsné podnebí svědčí i hustá srst s voduodpuzujícími vlastnostmi.
Její blízkou příbuznou je rovněž ruské plemeno, něvská maškaráda, kterou pokládají všechny velké chovatelské organizace, kromě FIFe, pouze za barevnou varietu sibiřské kočky.
Povaha
Sibiřská kočka je výborným společníkem a bývá doporučována také pro felinoterapii. Má přítulnou a mírnou povahu, avšak je třeba počítat s aktivním temperamentem a jistou dávkou samostatnosti. Výborně se hodí k dětem, nejlépe již trochu odrostlým, protože může být trochu rozjívená.
Dobře si rozumí nejen s ostatními kočkami, ale většinou vychází i s ostatními zvířaty.
Čistě bytový chov není pro aktivní sibiřskou kočku zcela optimální, potřebuje přístup aspoň na zasíťovaný balkon nebo vhodnou zahradu.
...připadal jsem si jako ve snu.
Sněhové vločky dopadající na mou uhlově černou srst mě nenechaly dlouho spát. “Co to cítím? Proč je má srst tak mokrá? Vždyť jsem si ji včera čistil! ” přemýšlel jsem se zavřenýma očima. A pak mi to došlo. Otevřel jsem oči, vyskočil z pelechu a uviděl bílou pokrývku na celé mé zahradě. Měl jsem takovou radost, že jsem začal běhat dokola páníčkové boudy rychlostí, kterou bych i kočky dohonil. Můj páníček vždy kolemjdoucí uklidňuje: “To zběsilé běhání psů je normální. Dává nám tím najevo, že je šťastný a spokojený.” A říkal pravdu. Měl jsem takovou radost, že zima opět přišla a už jsem se nemohl dočkat, až uvidím ty malé čivavy a pudlíky v jejich trapných oblečcích. “Haf! Haf! Sousedé, zima je tady! Připravte si granulecorn, ať psí přehlídka může začít!” štěkal jsem na nejbližší psy.