Nejrozšířenější ze čtyř plemen švýcarských salašnických psů se v posledních desetiletích výborně osvědčil také jako společenský pes. Lze ho doporučit i rodinám s malými dětmi, neboť navzdory svému medvědímu vzezření je to dobrák od kosti, klidný a velkorysý. Děti má velmi rád a dokonce je vůči nim (někdy až příliš) ochranitelský.
Má střední temperament a působí dojmem klidného siláka. Ideální pes na zahradu, ale s přístupem do domu, protože nemá rád samotu.
Přednosti a nevýhody
Jsou to psi na první pohled velice půvabní, roztomilí a snad nejsou hezčí štěňata než právě bernského salašnického psa. Berňáci jsou přátelští a nekomplikovaní, v dospělosti zpravidla klidní a rozvážní. Mají velmi výraznou mimiku a jejich pohledy umí sdělit momentální náladu a pocity. Chtějí dělat radost a jsou právem považováni za spolehlivé rodinné a doprovodné psy. Nemají tendence přebírat vedení v rodině, a tedy ani nebývají problémy s agresivním chováním k některému členu rodiny. Nepřekypují zbytečným temperamentem a jsou poměrně přizpůsobiví a tolerantní. Někteří jedinci mohou být mírně tvrdohlaví, což někdy výchovu trochu znesnadňuje.
Povaha
Bernský salašnický pes je výborným rodinným psem, chápajícím společníkem a skvělým partnerem i pro děti. Jsou velice citliví na vnímání atmosféry kolem sebe, nikdy však nebývají podráždění.
Zpravidla je klidné a mírné povahy, trochu pohodlný, ale inteligentní a učenlivý. Má nadstandardní vztah k lidem, proto ho často potkáme jako záchranářského či canisterapeutického psa. Je však pravdou, že v takovém počtu existujících jedinců se najdou i povahy ne zcela odpovídající správnému „berňákovi“. Avšak mnoho dělá výchova a celkový přístup rodiny, ve které pes žije.
Příliš se nehodí pro vrcholový sport, který pro jeho klouby představuje nadměrnou zátěž, za to je vytrvalým chodcem, ideálním průvodcem na dlouhé horské tůry a výlety
...připadal jsem si jako ve snu.
Sněhové vločky dopadající na mou uhlově černou srst mě nenechaly dlouho spát. “Co to cítím? Proč je má srst tak mokrá? Vždyť jsem si ji včera čistil! ” přemýšlel jsem se zavřenýma očima. A pak mi to došlo. Otevřel jsem oči, vyskočil z pelechu a uviděl bílou pokrývku na celé mé zahradě. Měl jsem takovou radost, že jsem začal běhat dokola páníčkové boudy rychlostí, kterou bych i kočky dohonil. Můj páníček vždy kolemjdoucí uklidňuje: “To zběsilé běhání psů je normální. Dává nám tím najevo, že je šťastný a spokojený.” A říkal pravdu. Měl jsem takovou radost, že zima opět přišla a už jsem se nemohl dočkat, až uvidím ty malé čivavy a pudlíky v jejich trapných oblečcích. “Haf! Haf! Sousedé, zima je tady! Připravte si granulecorn, ať psí přehlídka může začít!” štěkal jsem na nejbližší psy.