Bígl je nejstarším a nejmenším z anglických honičů. Robustní, ale nikoliv hřmotný, malý pes s hlubokým až melancholickým pohledem výrazných, tmavých očí. Lovec tělem i duší, tradičně pracuje ve smečce, je specialistou především na lov drobných zvířat.
Bígl sleduje stopu soustředěně a neúnavně, svůj zápal projevuje typickým zvučným štěkotem, romanticky založenými chovateli nazývaný také „bíglův zpěv“. V České republice ho ale častěji potkáme jako oblíbeného rodinného psa.
Přednosti a nevýhody
Jako štěně je velice roztomilý a získá si srdce snad každého. Je dekorativní, atraktivní a ve štěněčím věku je těžké mu na cokoliv říci ne. Většina bíglů má tendence poštěkávat, stěžovat si, výt nebo jinak se hlasově projevovat. Je laskavý, přátelský a stále oplývá dobrou náladou. Je také veselý, rád vymýšlí lumpárny, a tak rozhodně potřebuje majitele se smyslem pro legraci. Vážnost a přílišnou přísnost bígl nenese moc dobře.
Jídlo může být silnou i slabou stránkou jeho povahy. Výborně se cvičí na jídlo, protože bígl má pocit, že je stále hladový. Je nadměrně žravý a pohledem umí loudit. Venku pozře vše, co alespoň trochu voní nebo by snad mohlo být k jídlu. Rozhodně tloustne poměrně snadno.
Bígl je velmi živý a středně temperamentní, kdykoliv připraven jít na dlouhou procházku či se zapojit do nejrůznějších dětských her. Potřebuje zábavu, nicnedělání je mu cizí. Rozhodně se jedná o plemeno, které potřebuje hodně pohybu a pro svou duševní pohodu hodně pozornosti.
Povaha
Nestal se ani tak populárním v řadách myslivců jako u široké veřejnosti. Většinou je však pro lovecký pud odsuzován majiteli, kteří chtějí bígla pouze jako psa společenského. Přestože je dnes držen především jako pes společenský, k chovu je zapotřebí složení loveckých zkoušek. Avšak pro jeho velmi vyvinutý lovecký pud není velkým problémem tyto zkoušky udělat.
Pokud se s ním člověk vydá na procházku do lesa, luk a polí, je opravdu namístě celou tuto trasu absolvovat s bíglem na vodítku. Dostane-li se totiž na čerstvou stopu, i u sebelepší poslušnosti s největší pravděpodobností zvítězí lovecký pud a zaslepeně vyrazí po stopě. Bíglové mají vynikající orientační smysl, proto zůstanete-li na stejném místě, po čase se vrátí sám zpět, ale volně pobíhajícího psa po revíru myslivci jistě nadšeně neuvítají. I když se jedná o plemeno lovecké.
...připadal jsem si jako ve snu.
Sněhové vločky dopadající na mou uhlově černou srst mě nenechaly dlouho spát. “Co to cítím? Proč je má srst tak mokrá? Vždyť jsem si ji včera čistil! ” přemýšlel jsem se zavřenýma očima. A pak mi to došlo. Otevřel jsem oči, vyskočil z pelechu a uviděl bílou pokrývku na celé mé zahradě. Měl jsem takovou radost, že jsem začal běhat dokola páníčkové boudy rychlostí, kterou bych i kočky dohonil. Můj páníček vždy kolemjdoucí uklidňuje: “To zběsilé běhání psů je normální. Dává nám tím najevo, že je šťastný a spokojený.” A říkal pravdu. Měl jsem takovou radost, že zima opět přišla a už jsem se nemohl dočkat, až uvidím ty malé čivavy a pudlíky v jejich trapných oblečcích. “Haf! Haf! Sousedé, zima je tady! Připravte si granulecorn, ať psí přehlídka může začít!” štěkal jsem na nejbližší psy.