Čivava je malý, podsaditý pejsek s charakteristickou jablkovitou hlavou se vzpřímenýma ušima, velkýma plnýma očima a zřídkakdy váží více než 2,5 kilogramu. Kromě této generalizace je čivava jedním z nejvariabilnějších plemen – jsou baculaté i štíhlé, dlouhosrsté i krátkosrsté, hlučné i téměř němé, vyskytují se ve všech možných zbarveních a každá má svoji jedinečnou a osobnost.
Pro svůj obrovský temperament a drobný vzrůst se stává stále oblíbenější po celém světě.
Přednosti a nevýhody
Zhodnocení pozitiv a negativ čivav je do značné míry závislé na osobním vkusu a názoru. Někdo spatřuje výhody v jejich „kapesní“ velikosti, jiný zase tvrdí, že jsou malé až příliš. V zásadě jsou to příjemní, živí psíci, u některých jedinců se však mohou projevit sklony k nervozitě. Zvláště, neproběhla-li zcela optimálně socializace ve štěněcím věku.
Povaha
Čivava je velice milá a oddaná, miluje pochvalu a mazlení. Má-li pocit, že jste ji volali, zpravidla se rychle běží podívat, jestli je to tak.
Když na ni nemáte čas, lehne si do vaší těsné blízkosti a bude čekat, až čas mít budete. Jsou rády na klíně nebo si vám lehnou k nohám. Čivavy se rády sluní a lehají si na prosluněná místa. Jen ve velkých vedrech vyhledávají stín.
Upřednostní společnost lidí před skupinkou psů. V přítomnosti lidí je čivava šťastná. Jsou citlivé na náladu svého pána a přizpůsobují se jí. Velice se hodí například pro důchodce a osamělé lidi. Nároky na pohyb a stravu jsou minimální. Nemají tendence rušit během odpočinku a naopak nadšeně půjdou na procházku, když je k tomu vybídnete. Mají svou rodinu velice rády, ale nejvíc svého pána. K tomu též vzhlíží.
Je to bdělý a živý psík, plný veselého temperamentu. Je nutné mít na paměti, že je to stále pes. Tedy děti, ani dospělí by si jej neměli zaměňovat s hračkou, ani se stvořením, které má být jen hýčkáno, opatrováno a rozmazlováno. Je to pořád pes. Do rodiny s malými dětmi se příliš nehodí, protože děti ji často nerespektují jako živého tvora, ale berou ji spíše jako hračku. Také je pak mnohem blíže ke zranění psa, kvůli své drobné konstituci je čivava snadno zranitelná.
Takto malému psíkovi většina lidí odpustí vše, ale i čivavu je nutné vychovávat. Jen dobře vychovaná čivava nosí radost, není na obtíž a nikdy se za ni nebudete muset stydět. Je to sice malé stvoření, ale povaha je stále psí. Potřebuje pohyb a i přes svou velikost je poměrně vytrvalým turistou. Příliš pohybu však ke spokojenosti nepotřebuje. Vždy se spokojí s tím, co nabídnete.
Čivavy si rády hrají, běhají a poskakují. Jsou to aktivní psi, ale ne sportovci v pravém slova smyslu. Asi nám nebude běhat vedle kola nebo nebude s námi chodit po večerech běhat dlouhé kilometry. Ale fyzicky méně náročné aktivity čas od času uvítá. Čivavy jsou veselí a učenliví psíci. Jen tohoto málokdo využívá. Často stojí (i sedí) s přizvednutou jednou přední končetinou a pak najednou vyběhne jako zajíc k zajímavému podnětu. A naopak: že by se jen tak procházela, to je spíš výjimečný jev. Lze ji brát všude s sebou. Cestování ji baví. Vzhledový a povahový rozdíl mezi psem a fenou je u čivav zcela minimální.
...připadal jsem si jako ve snu.
Sněhové vločky dopadající na mou uhlově černou srst mě nenechaly dlouho spát. “Co to cítím? Proč je má srst tak mokrá? Vždyť jsem si ji včera čistil! ” přemýšlel jsem se zavřenýma očima. A pak mi to došlo. Otevřel jsem oči, vyskočil z pelechu a uviděl bílou pokrývku na celé mé zahradě. Měl jsem takovou radost, že jsem začal běhat dokola páníčkové boudy rychlostí, kterou bych i kočky dohonil. Můj páníček vždy kolemjdoucí uklidňuje: “To zběsilé běhání psů je normální. Dává nám tím najevo, že je šťastný a spokojený.” A říkal pravdu. Měl jsem takovou radost, že zima opět přišla a už jsem se nemohl dočkat, až uvidím ty malé čivavy a pudlíky v jejich trapných oblečcích. “Haf! Haf! Sousedé, zima je tady! Připravte si granulecorn, ať psí přehlídka může začít!” štěkal jsem na nejbližší psy.