Blog HappyPet

Dobrman

Dobrman patři do rodiny velkých pinčů, nezapře ani určitou příbuznost s ohaři nebo s ovčáckými plemeny. 

I když v dnešní době kralují v ozbrojených složkách spíše němečtí a belgičtí ovčáci, dříve byli dobrmani vyhledávaným služebním plemenem jak policie, tak i armády. 

Je to dobře známé a těžko zaměnitelné plemeno, na pohled vzbuzující respekt. Má všestranné vlohy a hodí se pro sport i pokročilý výcvik. Patří ale pouze do zkušených rukou. 

Přednosti a nevýhody

Silnou stránkou dobrmanů je inteligence, vnímavost a pracovitost. Své rodině jsou velice oddaní a neváhají při její obraně nasadit život. Jsou všestranně nadaní, hodí se pro sportovní i služební výcvik, někteří se věnují i záchranářským pracem. 

Slabší stránkou, která vyžaduje zvýšenou pozornost při výchově, bývá nadměrná dráždivost, roztěkanost nebo snaha zaujmout v rodině dominantní postavení.

Krátká srst také neposkytuje dostatečnou ochranu před rozmary počasí, dobrmani se proto nehodí k celoročnímu pobytu venku ani k práci v klimaticky náročných podmínkách. 

Povaha

Ještě v první polovině 20. století panoval trend hrůzu nahánějících agresivních hlídačů. Běžně se objevovali velmi ostří, dominantní i agresivní dobrmani, přičemž jejich výchova patřila pouze do rukou zkušených kynologů. Mnozí jedinci byli hůře zvladatelní, čímž se na ně začalo pohlížet s despektem. 

Chovatelé tuto situaci vnímali a snažili se o změnu směru chovu dobrmanů s ohledem na zlepšení jejich povah. Tím chtěli zvrátit rozvíjející se negativní pohled veřejnosti na dobrmana.

Dnes už se každý zodpovědný chovatel snaží vybírat do chovu jen vyrovnané jedince bez zbytečné agresivity a samozřejmě i plachosti. Je potřeba hledat v chovu zlatý střed, a to platí jak pro povahu, tak pro exteriér. Žádné extrémy nejsou dobré.