Jezevčík je asi nejznámější z nízkonohých plemen psů vůbec. Ačkoliv na to na první pohled nevypadá, patří k vytrvalým, rychlým a silným loveckým psům. Krátké, pevné nohy nesou dobře osvalené pružné tělo s hlubokým hrudníkem, štíhlá hlava rámovaná hedvábnýma ušima dotváří dojem veselého rošťáka.
Jezevčík se vyskytuje ve třech velikostních rázech, rozlišovacím měřítkem je obvod hrudníku ve věku minimálně 15 měsíců:
standardní – nad 35 cm
trpasličí – 30-35 cm
králičí – do 30 cm
Povaha
Dlouhosrstý jezevčík má ze všech typů jezevčíků nejjemnější povahu, přesto i u něj se projevuje silná osobnost, temperament a paličatost.
I když jeho inteligence by umožňovala snadnou cvičitelnost, jeho značně nezávislá a samostatná povaha dělá z jeho výchovy trochu tvrdší oříšek, hodí se tedy spíše pro zkušenější chovatele.
Jezevčík je dobrým hlídačem, své rodině je oddaný, což mu ale nebrání v roztomile přidrzlých kouscích. Se staršími dětmi si rád hraje, při kontaktu s těmi menšími je na místě určitá obezřetnost.
...připadal jsem si jako ve snu.
Sněhové vločky dopadající na mou uhlově černou srst mě nenechaly dlouho spát. “Co to cítím? Proč je má srst tak mokrá? Vždyť jsem si ji včera čistil! ” přemýšlel jsem se zavřenýma očima. A pak mi to došlo. Otevřel jsem oči, vyskočil z pelechu a uviděl bílou pokrývku na celé mé zahradě. Měl jsem takovou radost, že jsem začal běhat dokola páníčkové boudy rychlostí, kterou bych i kočky dohonil. Můj páníček vždy kolemjdoucí uklidňuje: “To zběsilé běhání psů je normální. Dává nám tím najevo, že je šťastný a spokojený.” A říkal pravdu. Měl jsem takovou radost, že zima opět přišla a už jsem se nemohl dočkat, až uvidím ty malé čivavy a pudlíky v jejich trapných oblečcích. “Haf! Haf! Sousedé, zima je tady! Připravte si granulecorn, ať psí přehlídka může začít!” štěkal jsem na nejbližší psy.