Kanadský sphynx je asi nejznámější bezsrstá kočka. Má střední velikost, štíhlou siluetu a harmonické proporce. Vedle absence srsti poutá pozornost klínovitá hlava s poměrně velkými ušními boltci a dlouhý, štíhlý ocas.
Od donského sphynxe se odlišuje především menším počtem kožních záhybů a vrásek, širšími lícními kostmi a celkově kratší obličejovou partií.
Povaha
Sphynxové vynikají laskavou povahou a téměř psí příchylností k lidem. Rádi si hrají a vyžadují hodně pozornosti. Nehodí se proto pro vytížené majitele, kteří tráví většinu dne mimo domov, naopak výborně si rozumí s dětmi a dokáží se přizpůsobit i seniorům.
Sphynx samotou vysloveně trpí a i když přítomnost další kočky (ideálně stejného plemene) trochu pomáhá, kontakt s lidskou rodinou je pro něj nenahraditelný.
...připadal jsem si jako ve snu.
Sněhové vločky dopadající na mou uhlově černou srst mě nenechaly dlouho spát. “Co to cítím? Proč je má srst tak mokrá? Vždyť jsem si ji včera čistil! ” přemýšlel jsem se zavřenýma očima. A pak mi to došlo. Otevřel jsem oči, vyskočil z pelechu a uviděl bílou pokrývku na celé mé zahradě. Měl jsem takovou radost, že jsem začal běhat dokola páníčkové boudy rychlostí, kterou bych i kočky dohonil. Můj páníček vždy kolemjdoucí uklidňuje: “To zběsilé běhání psů je normální. Dává nám tím najevo, že je šťastný a spokojený.” A říkal pravdu. Měl jsem takovou radost, že zima opět přišla a už jsem se nemohl dočkat, až uvidím ty malé čivavy a pudlíky v jejich trapných oblečcích. “Haf! Haf! Sousedé, zima je tady! Připravte si granulecorn, ať psí přehlídka může začít!” štěkal jsem na nejbližší psy.