Blog HappyPet

Mops

Při seznámení s mopsem nás zaujme dobrácký, trochu ustaraný výraz na poměrně velké hlavě, jejíž charakteristický tvar dal tomuto plemeni jeho anglické označení – pug (z latinského pugnus, pěst). Typická je také kvadratická stavba těla, neboli čtvercový tělesný rámec, spolu s nahoru zakrouceným ocáskem. Tmavá maska a úhoří pruh na hřbetě obvyklejší, plavé varianty tvoří nezaměnitelné poznávací znaky tohoto zajímavého plemene. 

Něžný a společensky založený pes se těší stále větší oblibě, navíc mnoho jeho majitelů nezůstane u jednoho a postupně si vybuduje celou mopsí smečku. Ačkoliv jeho zevnějšek nepůsobí nijak heroickým dojmem, sehrál prý jeden z těchto psů zásadní úlohu v historii nizozemského vládnoucího rodu Oranžských. Ostatně i dnešní mopslíci mají v sobě při bližším poznání i něco důstojně vznešeného.

Přednosti a nevýhody

Zhodnocení výhod a nevýhod mopse se hodně odvíjí od vkusu a nároků chovatele. Pokud hledáte klidného, bezproblémového a veselého společníka, bude mops tou pravou volbou. Dobře se hodí i do městského bytu, rozumět si bude s mladou rodinou i s osamělým seniorem. 

Za nevýhodu lze označit jeho ne zcela pevné zdraví. Mnohé neduhy přímo vyplývají z jeho fyzických znaků. Výrazně zkrácený čenich ztěžuje dýchání, termoregulaci a nesvědčí ani zdraví zubů a ústní dutiny. Početné kožní záhyby jsou náchylné k zapaření či ke kožním infekcím, velké oči se také snadno podráždí. Mops také není žádný sportovec. Zatímco někdo si bude pochvalovat jeho klidnou a vlídnou povahu, jiný člověk ho shledá líným a málo akčním. 

Povaha

Mops je tu od toho, aby dělal radost. A to není zas tak málo. Je to práce často nevděčná a přitom těžká. Jedná se o vyrovnaného psa, a i přes svůj možná zamračený pohled je to velice veselý, věčně spokojený tvor. Je to pohodář a požitkář. Trochu pohodlný a ležérní, zároveň milý a přítulný. Nepotřebuje autoritativního páníčka, spíš naopak. Nezneužívá dobroty svého pána a nikdy nepřijde na chuť striktním příkazům. Doma je klidný, pozorný a vnímavý. Drží ho silné pouto k jeho pánovi. Je to příjemný domácí společník, který zbytečně neštěká, i když je ostražitý. Jeho hlas je silný a hluboký. Mops má pozitivní pohled na svět, a i když nikdy není agresivní, většinou mu sebevědomí nechybí. Rozdílnost v chování feny a psa není prakticky žádná.

Je závislý na člověku a potřebuje ho ke svému životu. Nejde mu rozhodně jen o krmení. Má potřebu se k někomu tulit. A pokud to nemůže být zrovna k člověku, rád se přitulí k jinému členu v domácnosti, třeba k druhému mopsovi nebo ke kočce. Vůbec mu nevadí, že se nacpe do pelíšku velikostí pro jednoho. Je potřeba se hlídat, abyste mopsíka samou láskou příliš nerozmazlili a nepřekrmili. Někteří jedinci jsou tak fixováni na svého majitele, že s jinými lidmi se kamarádit ani nechtějí. Většinou jsou však přátelští, šarmantní a bezkonfliktní.

Nespokojí se s tím, že bude ležet pánovi u nohou. Potřebuje se ho dotýkat, spát v jeho klíně a mačkat se vedle něj na sedačce nebo v křesle. Nebývají s ním žádné výchovné problémy. Zvuky, které vydává, jsou zpravidla znakem spokojenosti, nikoli zlověstné vrčení. Je bezelstný a hravý, i když se tak možná netváří. Zbožňuje vítání, a to kohokoliv z rodiny, často nadšeně a dlouho vítá i cizí návštěvy. Víc než štěkání, vrčení a kňučení od něj uslyšíme funění, vzdychání a frkání. To je jeho hlasový repertoár. Když k tomu ještě přidáme výrazné chrápání, které je s přibývajícím věkem výraznější, je to pes asi s nejrozmanitějším hlasovým projevem. Rozhodně tyto zvuky nejsou známkou onemocnění, ale jsou typickým znakem plemene. Mops se chová jako stín svého pána. Někdy se umí i hezky motat pod nohama. Všude se snaží s ním být. Vyžaduje každodenní přímý kontakt a bezostyšně si to vynucuje. Zkrátka to ke svému životu nutně potřebuje.