Standard plemene dogu nazývá Apollónem mezi psími rasami, jiní milovníci psů ji zase přezdívají „pes – profesor“.
Německá doga patří k největším psům vůbec, přesto nepůsobí hřmotným dojmem. Je vysoká, ale poměrně štíhlá, s hlubokým hrudníkem a dlouhýma nohama. Také hlavu má doga protáhlou a úzkou, elegantní, s inteligentním a důstojným výrazem.
Stavba těla je u samců téměř kvadratická, feny bývají o něco delší.
Povaha
Doga je klidná, vyrovnaná a přátelská. Hodí se i k malým dětem, ke kterým je velice něžná a tolerantní, pouze je na místě opatrnost vzhledem k její velikosti, která připouští možnost neúmyslného zranění.
Ačkoliv nepatří k problémovým psům, bývá trochu samorost a nelze od ní očekávat nadšené plnění úkolů a pracovní zápal, jakým oplývají některá jiná plemena.
...připadal jsem si jako ve snu.
Sněhové vločky dopadající na mou uhlově černou srst mě nenechaly dlouho spát. “Co to cítím? Proč je má srst tak mokrá? Vždyť jsem si ji včera čistil! ” přemýšlel jsem se zavřenýma očima. A pak mi to došlo. Otevřel jsem oči, vyskočil z pelechu a uviděl bílou pokrývku na celé mé zahradě. Měl jsem takovou radost, že jsem začal běhat dokola páníčkové boudy rychlostí, kterou bych i kočky dohonil. Můj páníček vždy kolemjdoucí uklidňuje: “To zběsilé běhání psů je normální. Dává nám tím najevo, že je šťastný a spokojený.” A říkal pravdu. Měl jsem takovou radost, že zima opět přišla a už jsem se nemohl dočkat, až uvidím ty malé čivavy a pudlíky v jejich trapných oblečcích. “Haf! Haf! Sousedé, zima je tady! Připravte si granulecorn, ať psí přehlídka může začít!” štěkal jsem na nejbližší psy.