Blog HappyPet

Sníh – to bílé štěstí pod tlapkami

Jakmile vyběhnu ven, všechno je najednou nové. Tráva zmizela a místo ní je tu měkká peřina, do které se dá skákat, válet a hrabat. Každý krok dělá křup, což mě neskutečně baví. Někdy běžím jen proto, abych slyšel ten zvuk a cítil, jak mi sníh chladí tlapky.

A stopy! Tolik stop! Některé patří kamarádům psům, jiné podivným tvorům, co vycházejí jen v noci. Čtu je jako knihu – tady šel zajíc, tady někdo spěchal a tady se určitě zastavil očichat strom. Svět je najednou plný příběhů.

Můj dech a tvůj smích

Když běžím rychle, vidím, jak mi od tlamy stoupá pára. Připadám si jako drak. Ty se směješ, já běžím ještě rychleji. Občas po tobě hodím sněhovou kouli zpátky čumákem – nevím proč, ale vždycky tě to rozesměje ještě víc. A to je ta nejlepší odměna.

Zima mě učí zpomalit

Ne vždycky se běhá. Někdy jen stojím, čumák zabořený ve sněhu, a zhluboka nasávám všechny vůně. Je klid. Sníh tlumí zvuky a svět je tišší. V takových chvílích jsem prostě tady a teď. Se mnou. S tebou.

Teplo domova po návratu

A pak přijde ten nejhezčí moment. Návrat domů. Otřeš mi tlapky, já se stočím do klubíčka a cítím, jak mi pomalu rozmrzá kožíšek. Venku byla zima, ale uvnitř je teplo – a hlavně jsme spolu. Zavřu oči a zdá se mi o dalších stopách ve sněhu.

Proto mám zimu rád. Není to jen chlad a sníh. Je to radost z pohybu, nové vůně, společné chvíle… a pocit, že svět je i v bílé barvě plný života. ????❄️