Blog HappyPet

Když se léto pomalu ztrácí a vzduch začne vonět jinak, vím, že přichází podzim. Moje tlapky cítí chladnější zem, tráva je už ráno mokrá od rosy a všechno kolem mě má nové, tajemné barvy. Stromy se převlékají do kabátů ze zlata a ohně, listí šustí pod nohama – a já ho miluju honit, i když vím, že ho nikdy nechytím.

Všechno voní jinak než v létě.
V lese se mísí vůně hub, vlhké půdy a kouře z prvních ohýnků. Vítr nosí příběhy, které moje lidská rodina neslyší – já je ale cítím v každém závanu. Někde běží srnka, jinde spadl kaštan, a kousek dál někdo právě vytáhl jablko z kapsy.

Ráno bývá chladno, takže se těším na ten okamžik, kdy se mi do srsti opře první sluneční paprsek. Zahřeje mě na hřbetě a já se protáhnu, jako bych tím mohl přivolat další. Pak běžíme – já vpředu, člověk za mnou. On se směje, já dýchám vůně světa.

Podzim je pro mě čas objevování. Každý den voní jinak. Každá louže má nový příběh. A když se večer vrátíme domů, je ten nejlepší okamžik, když mě můj člověk otře ručníkem a já se schoulím k němu. V krbu praská oheň, venku šustí listí a já usínám s nosem plným lesních vůní.

Podzim je pro mě prostě radost.
Je to svět, který zpomaluje – ale já v něm pořád běžím.......