1. Jsou velmi inteligentní
Papoušci mají schopnosti srovnatelné s primáty – umí se učit, pamatovat si a spojovat věci.
Když zjistí, že vydaný zvuk má dopad (např. člověk přijde, dá pochvalu, jídlo, pozornost), začnou ho používat častěji.
2. Ve volné přírodě „mluví“ se svým hejnem
Papoušci jsou hejnoví ptáci a komunikace je pro ně zásadní:
Každé hejno má dokonce své vlastní „dialekty“.
Když žijí s lidmi, považují nás za „hejno“ – a imitací řeči se snaží zapadnout.
3. Mají mimořádně uzpůsobený hlasový aparát
I když mají zobák a ne hlasivky, dokážou:
Díky tomu jsou schopní zopakovat téměř jakýkoliv zvuk, nejen řeč – zvonek, elektroniku, psí štěkání, budík…
4. Slova se učí jako „zvuky“, ne jako jazyk
Pro papouška je:
Jen zvuk, který má nějaký efekt.
Ale někteří (třeba žakové) dokážou používat slova v kontextu – vědí, že:
5. Mluvení je často snaha navázat vztah
Když papoušek řekne:
Chce pozornost, interakci, reakci – je to jeho sociální hra.
Mezi nejznámnější druhy patří:
Žako (African Grey Parrot) – považovaný za nejlepšího mluvícího papouška, s neuvěřitelnou slovní zásobou a inteligencí.
Amazoňan žlutohlavý (Yellow-naped Amazon) – velmi společenský druh s výrazným hlasovým projevem.
Andulka (Budgerigar) – malé a často podceňované, ale mohou se naučit i stovky slov.
Korela (Cockatiel) – i když často spíš pískají, dokážou se naučit i slova a krátké věty.
Papoušek senegalský (Senegal Parrot) – tichý a nenáročný, ale dokáže se dobře naučit mluvit.
Papoušek alexandr (Indian Ringneck Parakeet) – velmi učenlivý, reprodukuje slova jasně a často s dobrým přízvukem.
Zima je pořád tady. Poznám to hned, jak otevřeš dveře a do čumáku mě praští ten studený, křupavý vzduch. Je jiný než jindy – voní dálkami, sněhem a dobrodružstvím. A já vím, že dnešní procházka nebude jen tak obyčejná.