1. Jsou velmi inteligentní
Papoušci mají schopnosti srovnatelné s primáty – umí se učit, pamatovat si a spojovat věci.
Když zjistí, že vydaný zvuk má dopad (např. člověk přijde, dá pochvalu, jídlo, pozornost), začnou ho používat častěji.
2. Ve volné přírodě „mluví“ se svým hejnem
Papoušci jsou hejnoví ptáci a komunikace je pro ně zásadní:
Každé hejno má dokonce své vlastní „dialekty“.
Když žijí s lidmi, považují nás za „hejno“ – a imitací řeči se snaží zapadnout.
3. Mají mimořádně uzpůsobený hlasový aparát
I když mají zobák a ne hlasivky, dokážou:
Díky tomu jsou schopní zopakovat téměř jakýkoliv zvuk, nejen řeč – zvonek, elektroniku, psí štěkání, budík…
4. Slova se učí jako „zvuky“, ne jako jazyk
Pro papouška je:
Jen zvuk, který má nějaký efekt.
Ale někteří (třeba žakové) dokážou používat slova v kontextu – vědí, že:
5. Mluvení je často snaha navázat vztah
Když papoušek řekne:
Chce pozornost, interakci, reakci – je to jeho sociální hra.
Mezi nejznámnější druhy patří:
Žako (African Grey Parrot) – považovaný za nejlepšího mluvícího papouška, s neuvěřitelnou slovní zásobou a inteligencí.
Amazoňan žlutohlavý (Yellow-naped Amazon) – velmi společenský druh s výrazným hlasovým projevem.
Andulka (Budgerigar) – malé a často podceňované, ale mohou se naučit i stovky slov.
Korela (Cockatiel) – i když často spíš pískají, dokážou se naučit i slova a krátké věty.
Papoušek senegalský (Senegal Parrot) – tichý a nenáročný, ale dokáže se dobře naučit mluvit.
Papoušek alexandr (Indian Ringneck Parakeet) – velmi učenlivý, reprodukuje slova jasně a často s dobrým přízvukem.
...připadal jsem si jako ve snu.
Sněhové vločky dopadající na mou uhlově černou srst mě nenechaly dlouho spát. “Co to cítím? Proč je má srst tak mokrá? Vždyť jsem si ji včera čistil! ” přemýšlel jsem se zavřenýma očima. A pak mi to došlo. Otevřel jsem oči, vyskočil z pelechu a uviděl bílou pokrývku na celé mé zahradě. Měl jsem takovou radost, že jsem začal běhat dokola páníčkové boudy rychlostí, kterou bych i kočky dohonil. Můj páníček vždy kolemjdoucí uklidňuje: “To zběsilé běhání psů je normální. Dává nám tím najevo, že je šťastný a spokojený.” A říkal pravdu. Měl jsem takovou radost, že zima opět přišla a už jsem se nemohl dočkat, až uvidím ty malé čivavy a pudlíky v jejich trapných oblečcích. “Haf! Haf! Sousedé, zima je tady! Připravte si granulecorn, ať psí přehlídka může začít!” štěkal jsem na nejbližší psy.